|
| Jak jsme začali a začínáme |
|
|
Na Novou Hospodu chodil i kamarád Béďa Šedifka, než začal jako důchodce trvale bydlet na své chajdě u Šťáhlavic. On je duší našeho zrodu. Je to činorodej dědek, ten Šedifka. Pořád něco připravuje, organizuje a pořádá. Každý podzim jeho osada T.O. Komáři dělá několikahodinový trampský pořad „Písničkové pohlazení” v některém z plzeňských kulturních zařízení. A tak byl jen krůček k tomu, aby ho na podzim 2001 kamarádi Vokoun a Liman přemluvili, aby kromě toho organizoval v plzeňském HiFi klubu ještě tzv. „malá písničková pohlazení”, tj. aby jednou za měsíc pozval nějakou zajímavou kapelu, uvedl ji několika svými písničkami a pak přenechal prostor svému hostu.
První „malé” Písničkové pohlazení Bédi Šedifky Röhricha proběhlo v plzeňském HiFi Klubu na Náměstí Republiky dne 30. listopadu 2001 a kromě Šedifkových písniček na něm byly k vidění a slyšení také Berušky z Jablonce. Po jednom takovém „pohlazení” si Béďa Šedifka postěžoval, jak je to ubíjející, organizovat koncert a ještě se soustřeďit na sólové vystoupení. Slovo dalo slovo a sestavili jsme partu, tehdy ještě bezejmennou. Základem byli tři z Nové Hospody – Béďa Šedifka z T.O. Komáři a kamarádi Blonďák a Béďa Cujka (jinak také Beduard), kteří v žádné osadě nejsou. To jsou tři hlasy a tři kytary. K tomu jsme ale potřebovali ještě kontrabas. Volba padla na mladého kontrabasistu Angrešta z T.O. Mokrá Stopa. Ten souhlasil a trampská kapela byla na světě.
Každé úterý jsme začali pravidelně zkoušet u Šedifky na chatě a 4.4.2002 jsme na jeho „malém písničkovém pohlazení” v HiFi klubu poprvé veřejně vystoupili. Naši část vystoupení jsme pojali jako oslavu 67. narozenin Wabiho Ryvoly, čímž byl dán i předvedený repertoár. Tréma byla značná, už i z toho důvodu, že jsme uváděli takovou osobnost naší trampské a folkové scény, jako je Pavel Žalman Lohonka. Vystupovali jsme jen jako Šedifkovi kamarádi, kapela bez názvu. To nám začalo být po dalších vystoupeních vyčítáno. S názvem to bylo složité. Nejsme osadním souborem a tudíž se nemůžeme jmenovat podle osady. Každý jsme z jiného kotce, zrovna jako kamínky sebrané do dlaně, a tak vymyslel Beduard jméno Sebranka. Tehdy si myslel, jak je jedinečné, ale hned v létě v Nebílovech na vernisáži našeho kamaráda Vojty Hurty bylo vidět, že nejsme sami, kdo se tak jmenuje. Zde totiž občas vystupuje plzeňský divadelní soubor, taktéž se jménem Sebranka.
A ještě něco byste o nás měli vědět. Nehádáme se. V kapele se většinou hádají hráči s kapelníkem. My jsme to vyřešili. Jsme všichni kapelníci. Závěrem bych podotkl, že v době zrodu myšlenky vytvořit vlastní webové stránky, zadal jsem ve vyhledávači slovo „Sebranka”. Vyhledávač našel 3986 odkazů...
Doufáme že jsme Vás zaujali.
Za sebranku: Kapelník pro dopravu a data: Jiří „Béďa Cujka, Beduard” Kastner.
|
|
|
